Obcas si tak brouzdam internetem a narazim na neco zajimaveho co mne pobavi a protoze nechci nechavat vse jen sama pro sebe tak tady je Neco o Knedlikach - mozna ze se taky nekdo pobavi?
Nedělní oběd, cinkání příborů, dojídání polévky.
Marie: „Péťo, kolik si dáš knedlíků?“
Petr: „Tři.“
Marie: „Jsou malý, dám ti šest. Luboši, kolik si dáš ty?“
Luboš: „Osm.“
Marie: „Jseš tlustej, dostaneš čtyři. A ty, Radku?“
Radek: „Jeden, mami.“
Marie: „Ty si děláš srandu.“
Radek: „Když řeknu tři, dáš mi šest, když řeknu osm, dáš mi čtyři, tak říkám jeden, protože chci pět.“
Marie: „Srandičky srandičky, to ti je podobný... Dám ti čtyři. A kolik knedlíků bude tatínek?“
Otec: „Maruško, já už nic nebudu, mně stačila ta polívka. Nějak mi není dobře, asi na mě něco leze.“
Marie: „To máš z toho, jak jsi včera lítal po zahradě jen v košili! Říkala jsem ti, vezmi si svetr, vezmi si bundu, ono to fouká, jenomže ty ne, ty musíš mít svou hlavu, radši bys umřel, než abys mě poslechnul! V týhle rodině už nikoho nezajímá, co si myslím, co chci, já jsem tu jen pro to vaření a uklízení, tady už mě nikdo ani neposlouchá! (po chvíli) Kolik že jsi chtěl těch knedlíků, tatínku?“
Nedělní oběd, cinkání příborů, dojídání polévky.
Marie: „Péťo, kolik si dáš knedlíků?“
Petr: „Tři.“
Marie: „Jsou malý, dám ti šest. Luboši, kolik si dáš ty?“
Luboš: „Osm.“
Marie: „Jseš tlustej, dostaneš čtyři. A ty, Radku?“
Radek: „Jeden, mami.“
Marie: „Ty si děláš srandu.“
Radek: „Když řeknu tři, dáš mi šest, když řeknu osm, dáš mi čtyři, tak říkám jeden, protože chci pět.“
Marie: „Srandičky srandičky, to ti je podobný... Dám ti čtyři. A kolik knedlíků bude tatínek?“
Otec: „Maruško, já už nic nebudu, mně stačila ta polívka. Nějak mi není dobře, asi na mě něco leze.“
Marie: „To máš z toho, jak jsi včera lítal po zahradě jen v košili! Říkala jsem ti, vezmi si svetr, vezmi si bundu, ono to fouká, jenomže ty ne, ty musíš mít svou hlavu, radši bys umřel, než abys mě poslechnul! V týhle rodině už nikoho nezajímá, co si myslím, co chci, já jsem tu jen pro to vaření a uklízení, tady už mě nikdo ani neposlouchá! (po chvíli) Kolik že jsi chtěl těch knedlíků, tatínku?“