[FONT=Times New Roman, Times, serif][SIZE=+1]Nejkrásnější české slovo[/SIZE] [/FONT]
[FONT=Times New Roman, Times,
serif][SIZE=+1]Kamarád se mě jednou zeptal, jaké že si myslím že je nejhezčí české slovo. Odpověděl jsem téměř bez váhání: “Hovno!”[/SIZE][/FONT]
[FONT=Times New Roman, Times, serif][SIZE=+1]Přítel byl zasažen a zaražen.[/SIZE][/FONT]
[FONT=Times New Roman, Times, serif][SIZE=+1]“Je to nádherný slovo,” rozplýval jsem se, opakoval ho a převaloval ho v puse jako jazykovou lahůdku. Ta dvě krásně kulatá O totiž obsah onoho slova přímo tvarují; tvar popisujícího je zde v dokonalé souhře s tvarem popisovaného.[/SIZE][/FONT]
[FONT=Times New Roman, Times, serif][SIZE=+1]Ať chceme či nechceme, musíme uznat, že výše zmiňované slovo je dokonalé. Kam se na něj hrabe anglické “shit”, připomínající spíš rozhánění slepic, nebo francouzské “merde”, příliš drnčivé a navíc skoro připomínající poděkování (merci). Španělé ať se jdou vycpat se svým “mierda” spolu s Němci a jejich “Scheisse”, co zní jak syčení hada… Na naše krásné slůvko prostě nemají.[/SIZE][/FONT]
[FONT=Times New Roman, Times, serif][SIZE=+1]Kromě toho všeho - naše nejdokonalejší slovo je zároveň typicky české. Jeho dokonalost si umíme zdůvodnit, ale stejně pořád cítíme, že ke světovosti mu něco schází, že když do něj šlápneme, ve společnosti se s ním i přes jeho dokonalost těžko blýskneme.[/SIZE][/FONT]