pepo
† In Memoriam
Nejdůležitější hodnotou je každý, kdo se snaží být dobrým hospodářem
1. listopadu 2009 11:01
Omezím se na hodnotu jednu, myslím že hodně zapomínanou. Řadím do ní vše, co souvisí s pojmem být dobrým hospodářem, který odpovědně pečuje a stará se o to, aby nejen uchoval, ale také rozmnožil hřivnu, které se mu dostalo. Píše ve svém příspěvku k České vizi dramaturg a pedagog brněnské JAMU Josef Kovalčuk.
Už přes 60 let se většinou chováme opačně, bohužel se to zásadně nezměnilo ani po roce 89. Pod rouškou privatizace došlo a stále dochází ke gigantickému rozkrádání majetku, o který není pečováno, který není rozvíjený a rozmnožený, ale který bývá často znovu zdevastovaný, vyždímaný a odhozený jako citron.
Takto nepečujeme ani o lidskou duši, nedochází k duchovní obnově, naše bída má kořeny v tom, že se vrháme na materiální statky a málo se staráme o bližního.
Nevnímáme proto také hluboký vnitřní řád života a potřebu ho respektovat. Málo se staráme o krajinu, v níž žijeme, chováme se k ní jako kořistníci pod heslem po nás potopa. Nemáme úctu k právu a respekt k pravidlům, která se snažíme obejít, obelstít, podvést, vykličkovat.
A nejhorší vůbec je, že se takto chovají sami právníci a vysokoškolští pedagogové, kteří by měli být duchovní elitou a jednoznačným vzorem a příkladem.
Právě zde vidím selhání největší. Namísto toho, aby bytostně hledali, co je správné a spravedlivé, vidíme, že se nám smějí do očí a dělají z nás blbce.
Jistě, máme také pozitivní mravní příklady a autority, o to děsivější je, že bývají ze strany nejvyšších státních představitelů relativizovány, znevažovány a vysmívány. Nejdůležitější hodnotou je proto každý, kdo se snaží být dobrým a poctivým hospodářem, ať už je to na kterékoli pozici.
iDNES.cz
1. listopadu 2009 11:01
Omezím se na hodnotu jednu, myslím že hodně zapomínanou. Řadím do ní vše, co souvisí s pojmem být dobrým hospodářem, který odpovědně pečuje a stará se o to, aby nejen uchoval, ale také rozmnožil hřivnu, které se mu dostalo. Píše ve svém příspěvku k České vizi dramaturg a pedagog brněnské JAMU Josef Kovalčuk.
Už přes 60 let se většinou chováme opačně, bohužel se to zásadně nezměnilo ani po roce 89. Pod rouškou privatizace došlo a stále dochází ke gigantickému rozkrádání majetku, o který není pečováno, který není rozvíjený a rozmnožený, ale který bývá často znovu zdevastovaný, vyždímaný a odhozený jako citron.
Takto nepečujeme ani o lidskou duši, nedochází k duchovní obnově, naše bída má kořeny v tom, že se vrháme na materiální statky a málo se staráme o bližního.
Nevnímáme proto také hluboký vnitřní řád života a potřebu ho respektovat. Málo se staráme o krajinu, v níž žijeme, chováme se k ní jako kořistníci pod heslem po nás potopa. Nemáme úctu k právu a respekt k pravidlům, která se snažíme obejít, obelstít, podvést, vykličkovat.
A nejhorší vůbec je, že se takto chovají sami právníci a vysokoškolští pedagogové, kteří by měli být duchovní elitou a jednoznačným vzorem a příkladem.
Právě zde vidím selhání největší. Namísto toho, aby bytostně hledali, co je správné a spravedlivé, vidíme, že se nám smějí do očí a dělají z nás blbce.
Jistě, máme také pozitivní mravní příklady a autority, o to děsivější je, že bývají ze strany nejvyšších státních představitelů relativizovány, znevažovány a vysmívány. Nejdůležitější hodnotou je proto každý, kdo se snaží být dobrým a poctivým hospodářem, ať už je to na kterékoli pozici.
iDNES.cz
