Literatuur Moldaviet; korte verhalen uit de Tsjechische literatuur

Welkom op Tsjechie.net

Het Tsjechisch Forum, in een nieuw jasje!

Re: Praagse lente hoe en wat?

</font><blockquote><font class="small">Als antwoord op:</font><hr />
De Russische jonge, bleke soldaatjes die verward en verbaasd de Pragenaars aanschouwden.


[/ QUOTE ]
Wij praatten tegen die Russische soldaten. Wij gooiden bloemen op hun tanks. Wij vroegen, wat komen jullie hier toch doen?

Het antwoord was: jullie bevrijden. Ze dachten namelijk dat de tweede wereld oorlog nog steeds aan de gang was. Dat dachten de soldaten, niet de officieren.
 
L

luc.van

Guest
Re: Praagse lente hoe en wat?

Verdriet, woede, haat tgo de bezetter is niet meetbaar, hoe hard historici, sociologen, journalisten ook hun best doen, het blijft een individuele zaak. De hardliners, de oer-conservatieven onder de communisten kunnen de invasie van de Warshaupact-troepen anders interpreteren dan iemand die toen Westers geörienteerd dacht. Ik zie in de Praagse Lente drie stromingen:
a) Dubcek die via politieke weg de bureaucratie, en de verstarring te lijf wilde gaan.
b) Ota Sik die streefde naar socio-economische hervormingen
c) de groep intellectuelen, schrijvers, journalisten die zich verzetten tegen censuur, de on-vrijheid onder de communisten, enz... Vooral Havel ontpopte zich als een anti-communist. Een zaak staat vast, zonder het volk is niets mogelijk. En deze stromingen genoten toch wel de steun van de volksmassa. Aanvankelijk schuchter, maar ook in het Westen speelden zich op hetzelfde ogenblik, dezelfde taferelen af. De strijd tegen het gezag. Zie naar het studentengeweld in Amsterdam, Parijs, Berlijn, Leuven.
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

Ik deel deels Uw visie Dubcek de politicus, de leider , Sik de economische liberaal en het intellectueel-liberalisme van Havel en anderen, maar het VOLK zelf morde en waarom?
Mij lijkt toch dat ze riepen om brood en spelen,puur materialisme. Natuurlijk was er de geest van de zestiger jaren die doorheen heel Europa waaide&lt;anti-autoritair en Libertijns&gt;
Maar ook daar heb ik geen hoge pet van op ,wiet en seks zonder bemoeienis dat wilde het jeugdig westers volkje.
Woodstock was een en al orgie&lt;oei ik vrees dat ik wat over me heen ga halen..&gt; Dus ook brood en spelen.
Geschiedkundigen denken nog altijd dat de politiek in Torens en Burchten bedacht werd, neen daar werd wel een antwoord geformuleerd op grieven van vox-popularis.
Zo heb je ook nog de thesis van het Pan-Slavisme, de Russen kwamen het Slavisch broedervolk&lt;CS&gt; bevrijden.
Ik weet echt niet of ik in dat sprookjes-nationalisme moet geloven/
Al blijft panslavisme een leuke denkpiste?

kwis ; de eerste stad 10 km v.d grens met Rozvadov heeft dit wapen
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2.

Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil.

K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!

Pamatujte:
"Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody.

Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy!

STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj.

Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU!

Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI!

Jen tak budu žít dál.

UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE!

Jan Zajíc
 

Bijlagen

  • 8406-o_zajicj.jpg
    8406-o_zajicj.jpg
    3,3 KB · Bekeken: 22
L

luc.van

Guest
Re: Praagse lente hoe en wat?

De Praagse Lente kwam niet uit het niets. Ze rijpte ondermeer in de debatten van de schrijversunie. Hun proza had naast een literaire ook een politieke waarde. De jonge Havel ontpopte zich als een anti-communist, en verdedige in zijn artikel over de oppositie, de stelling dat voor een democratische controle van het staatsapparaat alleen een meerpartijensysteem een echte garantie bood. Hij werd mede-oprichter van KAN, de club van geengageerde partijlozen. Hippiepaus Allen, I'm the king of May, Ginsberg trok op 1 mei, luid declamerend Make Love not war door Praag. Velen gingen een kijkje nemen in het Westen en zochten daar aansluiting bij de daar eveneens ontspruitende ideeen, Provo's in Amsterdam, nozems in Parijs, de flower-power generatie beleefde z'n beste jaren. Praag leek weer bij Europa te horen. Ludvik Vacuylik stelde het manifest van 2000 woorden op, waarin hij de burgers aanspoorde de roep om radicale hervormingen te volgen. Zo werd het gezag van demagogen, en partij-ideologen, en bureaukraten aangetast, en volgde men het spoor naar maatschappelijke en economische hervormingen van Dubcek en Sik. Zo ontstond er een soort democratie die helemaal zonder vooropgesteld plan verliep. Chaotisch dus...
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

De Russen trokken zich niet terug,ze bleven tot 1989.
De uitleg uit het Kremlin was bedroevend
Officieel rechtvaardigden de leidende kringen in Moskou, Warschau, Sofia en Oost Berlijn de invasie door te wijzen op een dreigend herstel van het kapitalisme.

Dit argument miste iedere grond. Als de economische decentralisatie een gevaar opleverde voor het socialisme, wat dan te zeggen van de vergelijkbare hervormingen ten tijde van Chroestsjov, om nog te zwijgen over Joegoslavië. Bovendien was een politieke of ideologische heroriëntering, al stond die de meesters in Moskou niet aan, niet hetzelfde als een sociale contrarevolutie.

De heroriëntering behelsde een uitbreiding van socialistische democratie, niet een beperking ervan. Als er al antisocialisten waren, misten ze elke noemenswaardige steun.
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

Dubcek geeft toe, hij zal nog partijsecretaris blijven tot maart 69 dan ambassedeur in Turkeije en tot slot bosarbeider worden in de CS;citaat;
Dubcek maakt de capitulatie bekend
Een volk, waarvan een ieder zowel door het verstand als door het geweten wordt geleid, gaat niet ten onder. Ik smeek u allen, mijn lieve medeburgers, Tsjechen en Slowaken, communisten en leden van andere partijen, het Nationale Front, ik smeek alle arbeiders, boeren, ik smeek de hele intelligentia, ons hele volk : laten wij eendrachtig, rustig en vooral bezonnen blijven. Laten wij begrijpen dat alleen daarin, in onze trouw aan het socialisme, in ons streven en karakter de garantie voor een weg voorwaarts ligt.
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

Jacques schreef:
Echter in de nacht van 20 augustus 1968 trekken de troepen van het Warschaupact Tsjechoslovakije binnen. De Sovjet-Unie, Polen, Hongarije en Bulgarije leveren troepen. Roemenië weigert. De troepen van de DDR houden zich tactisch buiten de grenzen.Een drama is gestart.....
iDNES meldt, dat de Tsjechische regering een wet aan het voorbereiden is betreffende schaderegeling aan de slachtoffers van inval in 1968.

Precieze aantallen slachtoffers zijn niet bekend. Officiële lezing heeft het over 72 doden, 266 zwaargewonden en 436 licht gewonden.

Over andere schade, die de inwoners geleden hebben, o.a. psychische schade, wordt niet gesproken.
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

Vašek schreef:
iDNES meldt, dat de Tsjechische regering een wet aan het voorbereiden is betreffende schaderegeling aan de slachtoffers van inval in 1968.

Precieze aantallen slachtoffers zijn niet bekend. Officiële lezing heeft het over 72 doden, 266 zwaargewonden en 436 licht gewonden.

Over andere schade, die de inwoners geleden hebben, o.a. psychische schade, wordt niet gesproken.
Dankzij ČSSD (sociaal democraten) en KSČM (communistische partij) afgewezen.

http://lidovky.centrum.cz/domov/clanek.phtml?id=259523

Schande!
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

Het zou wel terecht zijn als deze schadevergoeding er kwam voor deze mensen. Hoewel de schade natuurlijk nooit uit te drukken is in geld. Wat niet is kan nog komen, soms gaan er alleen te veel jaren overheen zodat de meeste slachtoffers misschien niet eens meer meemaken dat het recht zegevieren.
 
Re: Praagse lente hoe en wat?

Jacques, deze tekst (het is alleen in het Tsjechisch) zou je misschien kunnen helpen:
1968, 27. červen

Dva tisíce slov

Na podporu dalšího rozvoje reformního procesu v Československu, označovaného jako Pražské jaro, pracovníci Československé akademie věd iniciovali vydání manifestu, jímž měla být aktivizována československá veřejnost v situaci neustálého a zjevnějšího tlaku sovětského vedení proti československým reformám. 27. června Lidové noviny, Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny otiskly výzvu reformního komunistického spisovatele Ludvíka Vaculíka nazvanou „Dva tisíce slov“, představující spolu s Akčním programem KSČ nejvýznamnější dokument Pražského jara.

Prvořadým motivem autora i následných signatářů výzvy byla podpora reformních kroků vedení KSČ. Tato podpora však byla východiskem k podnětům, které šly již za rámec Akčního programu a tehdejších postojů stranického vedení. Zejména svou radikální výzvou k vlastním politickým akcím občanů. Výzva, s níž byla spojena následná podpisová akce reprezentativních osobností československého vědeckého a kulturního života, byla vedením KSČ odmítnuta. Důvodem byly mj. obavy, které se ostatně později naplnily, že to bude záminka k dalšímu vystupňování tlaku sovětského vedení proti československé reformě a jejím představitelům.

Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem

Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filosofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně jí vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla. Musíme to tak říci a vědí to i ti komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany, která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa. Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo.

Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, že ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru, a když jsme mohli, nedalo se po nich zase nic chtít, protože nemohli ničeho dosáhnout. Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. S poctivostí se nikam nedošlo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze, přičemž ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka přišly na národ časy, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter.

Za dnešní stav odpovídáme všichni, více však komunisté mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo byli součástí či nástrojem nekontrolované moci. Byla to moc umíněné skupiny rozprostřená pomocí stranického aparátu z Prahy do každého okresu a obce. Tento aparát rozhodoval, co kdo smí a nesmí dělat, on řídil družstevníkům družstva, dělníkům závody a občanům národní výbory. Žádná organizace nepatřila ve skutečnosti svým členům, ani komunistická. Hlavní vinou a největším klamem těchto vládců je, že svou vůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom všem psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů. Nikdo rozumný samozřejmě v takovou vinu dělnictva neuvěří. Všichni víme, zejména to ví každý dělník, že dělnictvo prakticky nerozhodovalo v ničem. Dělnické funkcionáře dával odhlasovat někdo jiný. Zatímco se mnozí dělníci domnívali, že vládnou, vládla jejich jménem zvlášť vychovaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparátu. Ti fakticky zaujali místo svržené třídy a sami se stali novou vrchností. Spravedlivě však řekněme, že někteří z nich si tuto špatnou hru dějin dávno uvědomili. Poznáme je dnes podle toho, že odčiňují křivdy, napravují chyby, vracejí rozhodování členstvu, omezují pravomoc i početní stav úřednického aparátu. Jsou s námi proti zaostalým názorům v členstvu strany. Ale velká část funkcionářstva se brání změnám a má dosud váhu ! Má pořád ještě v ruce mocenské prostředky, zvláště na okresech a v obcích, kde jich může užívat skrytě a nežalovatelně.

Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté mezi námi, kteří odsud už nic dobrého nečekali. Je ovšem třeba dodat, že tento proces ani nemohl jinde začít. Vždyť jenom komunisté mohli po celých dvacet let žít jakýmsi politickým životem, jen komunistická kritika byla u věcí, kde se dělaly, jen opozice v komunistické straně měla tu výsadu, že byla v doteku s protivníkem. Iniciativa a úsilí demokratických komunistů je proto jen splátkou na dluh, který celá strana má u nekomunistů, jež udržovala v nerovnoprávném postavení. Komunistické straně nepatří tedy žádný dík, patří jí snad přiznat, že se poctivě snaží využít poslední příležitosti k záchraně své národní cti. Obrodný proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho socialismu a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být dávno vysloveny, byly však potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíš slabost starého vedení, které se zřejmě napřed muselo unavit dvacetiletým vládnutím, v němž mu nikdo nebránil. Zřejmě musely do plné formy dozrát všechny vadné prvky skryté už v základech a ideologii tohoto systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad spisovatelů a studentů. Zdrojem společenským změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány. Správně opracované poměry - tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celková chudoba a úplný rozpad starého systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na náš účet zkompromitovali politikové jistého typu. Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje ! Není tudíž důvodu k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději.

Obracíme se na vás v tomto okamžiku naděje, která je však pořád ohrožena. Trvalo několik měsíců, než mnozí z nás uvěřili, že mohou promluvit, mnozí však nevěří ani teď. Ale promluvili jsme už tak a tolik se odkryli, že svůj úmysl zlidštit režim musíme jedině dokončit. Jinak by odplata starých sil byla krutá. Obracíme se hlavně na ty, kdo zatím jen čekali. Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.

Čas, který nastává, je léto s prázdninami a dovolenými, kdy se nám po starém zvyku bude chtít všeho nechat. Vsaďme se však, že naši milí odpůrci si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si už teď chtít zařídit klidné svátky vánoční! Dávejme tedy pozor, co se bude dít, snažme se tomu porozumět a odpovídat. Vzdejme se nemožného požadavku, aby nám vždycky někdo vyšší podal k vědem jediný výklad a jediný prostý závěr. Každý si bude muset udělat své závěry, na svou odpovědnost. Společné shodné závěry je možno najít jen v diskusi, k níž je nutná svoboda slova, která je vlastně jedinou naší demokratickou vymožeností letošního roku.

Do příštích dnů však musíme jít také s vlastní iniciativou a vlastními rozhodnutími.

Především budeme odporovat názorům, kdyby se vyskytly, že je možné dělat nějakou demokratickou obrodu bez komunistů, popřípadě proti nim. Bylo by to nespravedlivé, ale také nerozumné. Komunisté mají vybudované organizace, v těch je třeba podpořit pokrokové křídlo. Mají zkušené funkcionáře, mají konečně pořád v ruce rozhodující páky a tlačítka. Před veřejností však stojí jejich Akční program, který je také programem prvního vyrovnání největší nerovnosti, a nikdo jiný nemá žádný stejně konkrétní program. Je třeba požadovat, aby se svými místními akčními programy přišli před veřejnost v každém okrese a v každé obci. Tu náhle půjde o velmi obyčejné a dávno čekané správné činy. KSČ se připravuje na sjezd, který zvolí nový ústřední výbor. Žádejme, aby byl lepší než ten dnešní. Říká-li dnes komunistická strana, že své vedoucí postavení napříště chce opírat o důvěru občanů a ne o násilí, věřme tomu potud, pokud můžeme věřit lidem, které už teď posílá jako delegáty na okresní a krajské konference.

V poslední době jsou lidé zneklidněni, že se postup demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzrušeného dění, zčásti odpovídá faktu : minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a opájivých projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se však jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření. Krom toho novým lidem, ministrům, prokurátorům, předsedům a tajemníkům, musíme popřát čas na práci. Mají právo na ten čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemožnit. Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti.

Praktická kvalita příští demokracie závisí na tom, co se stane s podniky a v podnicích. Při všech našich diskusích nakonec nás mají v rukou hospodáři. Dobré hospodáře je třeba hledat a prosazovat. Je pravda, že všichni jsme ve srovnání s rozvinutými zeměmi špatně placeni a někteří ještě hůř. Můžeme žádat víc peněz - které lze natisknout a tím znehodnotit. Žádejme však spíše ředitele a předsedy, aby nám vyložili, co a za kolik chtějí vyrábět, komu a zač prodávat, kolik se vydělá, co z toho se vloží do modernizace výroby a co je možno rozdělit. Pod zdánlivě nudnými titulky běží v novinách odraz velmi tvrdého boje o demokracii nebo koryta. Do toho mohou dělníci jakožto podnikatelé zasáhnout tím, koho zvolí do podnikatelských správ a podnikových rad. Jakožto zaměstnanci mohou pro sebe udělat nejlíp, když si za své zástupce zvolí do odborových orgánů své přirozené vůdce, schopné a čestné lidi bez ohledu na stranickou příslušnost.

Jestliže nelze v této době čekat od nynějších centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v okresech a obcích. Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci, poškodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Například : veřejná kritika, rezoluce, demonstrace, demonstrační pracovní brigády, sbírka na dary pro ně do důchodu, stávka, bojkot jejich dveří. Odmítat však způsoby nezákonné, neslušné a hrubé, jelikož by jich využili k ovlivňování Alexandra Dubčeka. Náš odpor k psaní hrubých dopisů musí být tak všeobecný, aby každý takový dopis, který ještě dostanou, bylo možno považovat za dopis, který si dali poslat sami. Oživujme činnost Národní fronty. Požadujme veřejná zasedání národních výborů. K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté : sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.

Oživený letní pohyb po celé republice vyvolá zájem o uspořádání státoprávního vztahu mezi Čechy a Slováky. Považujeme federalizaci za způsob řešení národnostní otázky, jinak je to jen jedno z významných opatření k demokratizaci poměrů. Toto opatření samo o sobě nemusí ani Slovákům přinést lepší život. Režim - v českých zemích zvlášť a na Slovensku zvlášť - se tím ještě neřeší. Vláda stranicko-státní byrokracie může trvat, na Slovensku dokonce o to líp, že jako "vybojovala větší svobodu".

Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tváří v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si. Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme. Naše podrážděné výtky a neargumentovaná podezření musí jen ztěžovat postavení naší vlády, aniž nám pomohou. Rovnoprávné vztahy si beztak můžeme zajistit jedině tím, že zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme obrodný proces tak daleko, že jednou ve volbách si zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti a politického umu, aby takové vztahy ustavili a udrželi. To je ostatně problém naprosto všech vlád všech menších států světa ! Letošního jara vrátila se nám znovu jako po válce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se všecko dovíme. Tím končí toto naše prohlášení k dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům, vědcům, technikům a všem. Napsáno bylo z podnětu vědců.

Otištěno podle znění publikovaného in: Literární listy, roč. I, č. 18, 27. červen 1968.

Text zaslal Doc.PHDr.Zdeněk Veselý,CSc., který vybral, uspořádal a poznámkami doprovodil knihu Dějiny českého státu v dokumentech vydanou r.1994. R. 2003 vyšla v novém, rozšířeném vydání v nakladatelství Epocha.

De tekst is door Ludvík Vaculík geschreven
 

Tsjechie.net

Forumleiding
Administrator
De Praagse Lente begon al jaren voor de lente van 68

De Praagse Lente begon al jaren voor de lente van 68

Bron: NRC (19-05-08)
Door: Stéphane Alonso


De Russische soldaten wisten in augustus 1968 in Tsjechoslowakije niet wat ze zagen. De gevaarlijke contrarevolutionairen waren jongelui op blote voeten, met bloemen.

Ze was hard op weg om een beroemde actrice te worden, maar Sovjettanks maakten een eind aan de veelbelovende carrière van Tána Fischerova. Daarna volgde een grote winterslaap, zegt ze. Op 20 augustus 1968, toen het Warschaupact, met honderdduizenden militairen, de geest van de Praagse Lente weer in de fles stopte was Fischerova 22. Op straat probeerden mensen in te praten op de Russische soldaten, die ook niet wisten wat ze zagen, want de gevaarlijke contrarevolutionairen bleken jongelui met bloemen en blote voeten.

Praten hielp niet meer. Het experiment van de Tsjechoslowaakse partijleider Alexander Dubcek met een verlichte vorm van socialisme, zonder censuur en staatsterreur, had communisten in omringende landen doodsbang gemaakt. Zij vreesden - terecht - een domino-effect, zegt politieke analist Bohumil Dolezal (68), destijds een lentekind. ,,Ik heb nooit geloofd dat Dubcek zou slagen.

Op het eerste gezicht was Tsjechoslowakije geen voor de hand liggende locatie voor een rebellie. Het communisme was hier na de Tweede Wereldoorlog relatief goed ontvangen, mede door een al bestaande linkse traditie. Duitsland was de echte vijand, de Russen waren Slavische broeders en bevrijders van het fascisme.

Maar Tsjechoslowakije was voor de oorlog al vergaand geïndustrialiseerd, het was rijker dan Nederland en bezat een heuse middenklasse. De centralisatie van politiek en economie pakte daardoor rampzalig uit. De Tsjechische gebieden hoorden historisch bij het Westen, zegt Dolezal. Dat maakte ons moeilijk beheersbaar.

De Praagse Lente begon niet in 1968. Al aan het begin van de jaren zestig lieten de communisten de teugels vieren. Fischerova weet nog hoe ze al als puber in aanraking kwam met absurdistisch toneel en voorheen verboden boeken. Op tv waren opeens discussieprogrammas, over politiek en geschiedenis. En er was film.

Fischerova, intussen lid van de vrijgevochten theatergroep Cinoherní Klub, maakte naam met rollen in Bloudení (Zwerven, 1965), een film over de intellectuele starheid van oude Stalinisten, en Hotel pro cizince (Hotel voor vreemdelingen, 1967), een surrealistisch liefdesdrama, met ook aandacht voor homoseksualiteit. Beide films werden later verboden en uiteindelijk vergeten.

In de herfst van 1967 wakkerden Tsjechoslowaakse schrijvers het vuur verder aan. De schrijversbond riep openlijk op tot afschaffing van de censuur en liberalisering van de perswet. Onder de sprekers bevond zich ook Milan Kundera, die de Praagse Lente later onsterfelijk zou maken in De ondraaglijke lichtheid van het bestaan.

Het aantreden van Dubcek als partijleider in januari 1968 bracht het proces in een stroomversnelling. Hij schafte de censuur af en decentraliseerde delen van de economie. Maar hij is de Praagse Lente niet begonnen, zoals je vaak leest, zegt Fischerova. De maatschappij trok hem erin.

Sovjetleider Leonid Breznjev had geen bezwaar tegen de benoeming van Dubcek - de Slowaak was in de jaren twintig en dertig in de Sovjet-Unie opgegroeid en gold als een pro-Russische apparatsjik. Maar zeven maanden later, vlak voor de invasie, zei Breznjev boos door de telefoon: Je bedriegt ons! Hij was het geschipper van Dubcek tussen haviken en hervormers in de partij spuugzat.

De Praagse Lente eindigde ook niet in 1968. Op de invasie, waarbij honderd doden vielen, volgden spontane demonstraties en in januari 1969 stak een student, Jan Palach, zichzelf in brand in het centrum van Praag. Dubcek, die voor de schone schijn niet meteen was ontslagen, werd in april dat jaar alsnog vervangen - hij kreeg een baan als boswachter.

Onder Gustáv Husák volgde een periode van normalisering. 1969 en 1970 waren nog prachtige jaren, zegt Fischerova. Pas aan het begin jaren van de jaren zeventig nam de druk toe. Cinoherní Klub, haar toneelgezelschap, was in 1973 aan de beurt. Fischerova vloog er als eerste uit. Maar ze denkt niet met bitterheid terug aan die periode. Ik ben geen leugenaar geworden. Van binnen was ik vrij en dat was genoeg.

In 1977 verscheen nog het wel mensenrechtenpamflet Charta77, maar de dissidenten voelden zich verraden door de desinteresse van de bevolking, zegt Dolezal. ,,Ik heb Charta ondertekend, maar wat er geëist werd, was een utopie. Ik begrijp best dat mensen hun nek daarvoor niet wilden uitsteken.
 
Vandaag heb ik het fotoboek "Invasie 68 Praag", van de fotograaf Josef Koudelka aangeschaft. Het is een indrukwekkend beeldverslag van de inval van de Russen, waardoor de Praagse lente zo wreed werd beeindigd. De vele aangrijpende foto's maken diepe indruk en maken je deelgenoot van de wanhoop van de Tsjechen in die tijd.
Het is geen boek dat je in één keer doorkijkt. Het zal dus nog lang op mijn leestafeltje liggen. Ik vind (ondanks de prijs) het beslist een aanrader voor iedereen die zich betrokken voelt bij Tsjechië.

ISBN 978-90-5330-613-0
Prijs: € 59,90.
Uitgeverij: Mets & Schilt, Amsterdam.
 
Bovenaan