A mne se taky moc libilo tohle to povidani o adventni dobe.
Advent (z latinského „adventus“, v překladu „doba zběsilých nákupů“) je ovšem časem usebrání a zpěvu rorátů, což nevím, co je, ale bylo to na internetu. Taky jsem se dozvěděl, že jde o dobu zklidnění a setkávání. Ideálním místem k setkávání jsou adventní trhy. Jejich neopakovatelný duch přímo vybízí k tomu, aby se na nich za světly prozářených prosincových podvečerů scházeli dávní přátelé a za doprovodu koled si vyprávěli poslední videa z YouTube. Lidé tu nasávají atmosféru a nasávají, neboť na trzích jsou k dostání zejména punč a punčochy, tedy věci na zahřátí. A když už není sníh, alespoň lidé jsou tu navátí.
Přestože Advent je pro mnohé časem nákupu a uklízení, já si vždycky udělám čas i na rozjímání. Kromě čistě křesťanských myšlenek typu „Panebože, co mám koupit za dárky? Ježíšmarjá, tohle že stojí třicet zlatých?! To jsou ale nekřesťanské peníze!“ mě napadají i jiné, například o atomu hélia.
Myslím, že ten prostor mezi jádrem a elektronem – to je prostor pro naši představivost. Možná, že je tam tolik místa, aby se do něj vešel Bůh. A i kdyby ne, třeba je to jen připomínka, že my lidé, i když jsme stejně maličcí a bezvýznamní a rozdílní a stejně daleko od sebe jako protony a elektrony, přeci jen k sobě patříme. Jedni sedí celý život na stejném místě, jiní oscilují po celém světě, jsou mezi námi obrovské vzdálenosti – ale pořád jsme jeden celek.
Advent (z latinského „adventus“, v překladu „doba zběsilých nákupů“) je ovšem časem usebrání a zpěvu rorátů, což nevím, co je, ale bylo to na internetu. Taky jsem se dozvěděl, že jde o dobu zklidnění a setkávání. Ideálním místem k setkávání jsou adventní trhy. Jejich neopakovatelný duch přímo vybízí k tomu, aby se na nich za světly prozářených prosincových podvečerů scházeli dávní přátelé a za doprovodu koled si vyprávěli poslední videa z YouTube. Lidé tu nasávají atmosféru a nasávají, neboť na trzích jsou k dostání zejména punč a punčochy, tedy věci na zahřátí. A když už není sníh, alespoň lidé jsou tu navátí.
Přestože Advent je pro mnohé časem nákupu a uklízení, já si vždycky udělám čas i na rozjímání. Kromě čistě křesťanských myšlenek typu „Panebože, co mám koupit za dárky? Ježíšmarjá, tohle že stojí třicet zlatých?! To jsou ale nekřesťanské peníze!“ mě napadají i jiné, například o atomu hélia.
Myslím, že ten prostor mezi jádrem a elektronem – to je prostor pro naši představivost. Možná, že je tam tolik místa, aby se do něj vešel Bůh. A i kdyby ne, třeba je to jen připomínka, že my lidé, i když jsme stejně maličcí a bezvýznamní a rozdílní a stejně daleko od sebe jako protony a elektrony, přeci jen k sobě patříme. Jedni sedí celý život na stejném místě, jiní oscilují po celém světě, jsou mezi námi obrovské vzdálenosti – ale pořád jsme jeden celek.