Hrob českých pilotů v obci Niedorp

Welkom op Tsjechie.net

Het Tsjechisch Forum, in een nieuw jasje!

pepo

† In Memoriam
Včera jsem projíždel na kole v okolí vesnice Nieuwe Niedorp a všiml jsem si cedulky Válecný hrob. Navštívil jsem ho a vyfotil jsem si tento hrob, zvlášť, když jsem četl, ze se jednalo o sestřelené české piloty ve službě anglické RAF ve Druhé světové válce. Později jsem na internetu vyhledal více informace o tomto hrobu a událostech, které s timto hrobem souvisí. Pocházi z publikace Klubu Historie Letectví v Jindřichohradeckém zpravodaji, říjen 2001:



Ač navigace na expedicích není mojí doménou, projeli jsme v posádce s Pavlem bez problémů řadou nizozemských vesnic až do městečka Nieuwe Niedorp. To je vybudované na systému pravidelných vodních kanálů, obklopené loukami a políčky. Nejprve jsme se marně pokoušeli dopátrat bydliště pana Etena, na jehož pozemku se nachází hromadný hrob části osádky Viléma Bufky. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se jít poradit do lékárny, jediného otevřeného obchůdku v širokém okolí. Podle získaných informací jsme se vydali po staré štěrkové silnici za městečko. Minuli jsme několik zemědělských usedlostí. Popisu paní lékárnice však neodpovídala ani jedna z budov. Jezdili jsme proto nějaký čas dost bezradně po nizozemském venkově bez vidiny možného úspěchu. Nikde nebylo živé duše. Vzdát jsme se nechtěli. Kroužili jsme s autem mezi loukami a poli a hledali kohokoliv. Až po poměrně dlouhé době jsme konečně spatřili staršího pána s paní pracující na jednom z polí. Bylo rozhodnuto. Vydal jsem se za nimi oraništěm s jasným dotazem: “Kde tady bydlí pan Eten?”. Nevím, jak na ně zapůsobil můj příchod na pole, ale nejspíše se mě trochu lekli. Možná i díky informaci, že jsme se až z Čech přijeli zeptat k nim na pole na nějakého pana Etena. Daleko větší byl však můj údiv, když se mi pán s paní představili jako manželé Etenovi, u kterých je námi hledané místo. Po chvíli hovoru o naší badatelské práci nám nabídli možnost tuto lokalitu navštívit. Paní Etenová jela naším vozem, její manžel nás doprovázel v jejich starém traktoru. V takovéto sestavě jsme po několika minutách dorazili k jedné z usedlostí, projeli dvorem a zastavili nedaleko chléva. Pak nás provedli mezi malým silem, kurníkem a hnojištěm až na konec jejich typického zemědělského dvora. Právě tam stál v dřevené ohradě asi dvoumetrový “betonový” kříž s mramorovou deskou, připomínající tragický osud pěti zde pohřbených letců.

“Letoun Wellington Mk. I, trupového označení KX-T, se zúčastnil náletu na německé Brémy. Velitelem šestičlenné osádky 311. čs. bombardovací peruti byl Vilém Bufka. Během návratu na britskou základnu byl tento stroj napaden Messetschmittem Bf 110 od II/NJG a kolem půl třetí ráno 23. června 1941 sestřelen. Hořící letoun dokázal na padáku opustit pouze V. Bufka, který byl zajat a po zbytek války vězněn v německých zajateckých táborech. Zbytek osádky zahynul v troskách stroje, který se zaryl hluboko do jedné ze zdejších měkkých pastvin za usedlostí pana C. van Etena.” Jak jsme se na místě s kolegy dozvěděli, Němci se marně pokoušeli vyzvednout trosky letounu. Nepodařilo se jim prý vyprostit ani těla našich letců. Místo proto bylo zahrnuto a zůstalo jejich společným hrobem. Nejprve bylo dlouhá léta označeno prostým dřevěným křížem, v červnu 1990 pak upraveno do současné podoby. Spolu s manželi Etenovými jsme k hrobu položili kytici růží převázanou stuhou v barvách naší národní trikolóry. Následně jsme provedli podrobnou dokumentaci tohoto poměrně atypického hrobu a pořídili zajímavé video a audio nahrávky.

Když jsme se začali po více než hodině přátelského setkání loučit, řekli nám manželé Etenovi, že údajně z letounu vyskočil i Vilém Konštacký. Ten prý utonul v Severním moři. Nikdo však tuto nepravděpodobnou hypotézu dodnes nepotvrdil. Jeho hrob by se měl nacházet v nedalekém Den Helderu. Také z tohoto důvodu naše další cesta směřovala právě tam.

Město Den Helder leží na samotném severu Nizozemska. Odtud už vedou jen trasy trajek-tů na nedaleké souostroví. Známé je i sovětskou ponorkou typu Zulu z roku 1956, ze které se stalo poměrně zajímavé muzeum. S kolegy jsme se zaměřili na detailní průzkum zdejších dvou hřbitovů. Pokoušeli jsme se potvrdit či vyvrátit domněnku o existenci hrobu Konštackého. Využili jsme při tom i hřbitovní evidenční knihy. Výsledek byl jednoznačný. Hypotéza je mylná a s jistotou lze potvrdit, že ostatky tohoto českého letce jsou spolu s jeho dalšími kolegy z osádky pohřbeny v troskách letounu v Nieuwe Niedorpu.

Vladislav Burian, KHL
 

Bijlagen

  • IMG_0007.jpg
    IMG_0007.jpg
    104,5 KB · Bekeken: 15
  • IMG_0008.jpg
    IMG_0008.jpg
    121,7 KB · Bekeken: 11
  • IMG_0009.jpg
    IMG_0009.jpg
    137 KB · Bekeken: 13
  • IMG_0010.jpg
    IMG_0010.jpg
    117,6 KB · Bekeken: 10

Vendula

Actief Lid
Mily Pepo,
dekujeme za zajimavou reportaz.:beleefd: Je potesujici videt, ze je o hrob stale dobre postarano. V dnesni dobe, kdy se na minulost "moc nehraje" je velmi dulezite, aby se zachovavala mista, ktera dokumentuji historii lidstva a kde se kazdy muze na chvilku zastavit a uctit pamatku tech, kteri se podileli na osvobozeni Evropy.
Zaroven je tvuj prispevek taky dukazem toho, jak strasne se svet zmensil s prichodem internetu. :top:Behem par vterin lze ziskat informace, po kterych se driv hodiny, dny nebo dokonce tydny patralo v archivech.
 

pepo

† In Memoriam
Pepo, dekuji za prijemne cteni! B.

Já jsem jenom přidal fotky, které jsem včera udělal. V témže
Jindřichohradeckém zpravodaji z října 2001 je ještě jeden článek o českých pilotech v Nizozemí - členove Klubu Historie Letectví jdou po stopách tragických osudů těchto pilotů:

..

Během deštivé noci strávené v automobilu padlo několik nelichotivých výrazů o počasí. Kolektivně jsme se však utěšovali myšlenkou, že během dřívějších expedic jsme bez úhony přežili i horší situace. Ztracenou náladu nám vrátil budíček za třpytu zlatavých slunečných paprsků. Rychle jsme si sbalili své věci, kolega provianťák rozdal tatranky nezbytné ke sní-dani a bez většího otálení jsme opustili naše nocležiště. Vydali jsme se na nedaleké pobřeží Severního moře do městečka Petten. V jeho blízkosti se nachází místo, kde se 3. ledna 1942 takzvaně podruhé narodil válečný pilot Alois Šiška s dalšími dvěma členy své osádky. Potěšitelné pro nás je, že se nynější generálmajor Šiška od roku 1994 i se svojí chotí pravidelně účastní Setkání čs. válečných letců v J. Hradci pořádaných naším Klubem historie letectví. Měli jsme proto dost příležitostí k vyposlechnutí zajímavého vyprávění o jeho téměř neuvěřitelných osudech.

“V neděli 28. prosince 1941 byla 311. čs. bombardovací peruť vybrána k hromadnému útoku na významnou německou námořní základnu ve Wilhelmshavenu. Jednalo se o poslední operační let naší perutě v roce 1941. Byl jsem velitelem letounu Wellington Mk. I s imatrikulačním označením KX-B. Naše šestičlenná osádka odstartovala v 17 hodin a 16 minut. Velmi dlouhou dobu jsme letěli v mlze. Teplota v letounu byla kolem minus 40 stupňům Celsia. Wilhelmshaven bránila velmi přesná protiletadlová obrana. Výsledkem bylo několik přímých zásahů spojeneckých bombardérů, které se v plamenech zřítily k zemi. Nám se podařilo úspěšně zasáhnout cíl i vydat se zpět směrem na naši základnu. Vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Opak byl pravdou. Pravděpodobně střepinou poškozený levý motor postupně ztrácel tlak oleje, o chvíli později začal hořet. Nacházeli jsme se asi 90 mil od Anglie. Pak nastala velká rána a před našima očima se vylomila vrtule z poškozeného motoru. Ke vší smůle se dokonce jedním z listů zasekla do trupu již jen stěží ovladatelného letounu. Díky Bohu se nám s letounem podařilo nouzově přistát na hladinu rozbouřeného moře. Okamžitě ven z té rakve! Vedle letounu se naštěstí objevil náš nafouklý záchranný člun /dinghy/. Přes velké úsilí s opouštěním potápějícího se Wellingtonu jsme se do dinghy dostali. Bylo nás však jenom pět. Marně jsme pátrali po posledním členovi osádky, předním střelci Rudolfu Skalickém. Toho jsme již nikdy nespatřili.

Od osudného sestřelu do našeho zachránění jsme v dinghy prožili šest nekonečných dnů. Člun byl neustále pod přívalem ledových vln, málem jsme narazili do zbloudilé lodní miny. Došli nám potraviny i pitná voda. Co bylo nejhorší, 2. ledna 1942 zemřel a z našich posledních sil byl do moře pochován Josef Tománek. Do hlubokého bezvědomí upadl Josef Ščerba. Jen o několik hodin později zemřel Josef Mohr. Byli jsme zcela fyzicky vyčerpáni. Proto s námi zůstal ve člunu. Na veškerou tíživou situaci jsme zůstali sami s Pavlem Svobodou. Ze zoufalství jsme smíchali zbývající léky se slanou vodou a spolu to napůl vypili. Chtěli jsme skončit své utrpení. Vše naštěstí dobře dopadlo. V sobotu 3. ledna 1942 nás kolem třetí hodiny odpoledne moře doneslo k Holandskému pobřeží nedaleko od městečka Petten. Tam nás zajala německá pobřežní hlídka. Přežili jsme nakonec tři. Svoboda, Ščerba a já. Každého z nás pak čekaly těžké životní peripetie až do samotného konce války. O tom se více dočtete v mé knize KX-B se nehlásí.”

Podle mého soudu zná tuto knihu každý z leteckých fandů. Stejně tomu bylo i v případě členů naší expedice. O to více pak každý z nás osobně prožíval ten těžko popsatelný pocit, když se nám podařilo na pobřeží nekonečného a dokonce i v létě nepředstavitelně chladného Severního moře najít velkým kamenem označené místo připlutí jejich záchranné dinghy k holandskému pobřeží. Za úspěch také považujeme objevení a zdokumentování hrobu Josefa Mohra, jehož ostatky byly uloženy na vojenském oddělení hřbitova v Bergenu, městě vzdáleném jen několik málo kilometrů od místa zachránění zbytku osádky Wellingtonu KX-B z naší slavné “třistajedenáctky”.

.....

Pepo: já vím, vypadá to trochu jako román Příběh opravdového člověka, který byl kdysi dávno na mém seznamu povinné četby na základní škole, ale toto je opravdový příběh opravdových hrdinů, kteří bojovali proto, abychom my teď měli svobodu, jakou máme.
 
No vidíte, jak je ten svět malej :-) Já jsem v Nizozemsku jen na dovolené, ale moje mamka tady žije už 8 let. Přes týden bydlí v Amsterdamu a o víkendu se jezdí do Niedorpu k jejímu příteli, který má barák na samotě kousek od vás, na Leijerdijk Straat. Pokuď budete příští víkend doma, tak se můžeme domluvit a setkat se:)
 
Bovenaan