pepo
† In Memoriam
Včera jsem projíždel na kole v okolí vesnice Nieuwe Niedorp a všiml jsem si cedulky Válecný hrob. Navštívil jsem ho a vyfotil jsem si tento hrob, zvlášť, když jsem četl, ze se jednalo o sestřelené české piloty ve službě anglické RAF ve Druhé světové válce. Později jsem na internetu vyhledal více informace o tomto hrobu a událostech, které s timto hrobem souvisí. Pocházi z publikace Klubu Historie Letectví v Jindřichohradeckém zpravodaji, říjen 2001:
Ač navigace na expedicích není mojí doménou, projeli jsme v posádce s Pavlem bez problémů řadou nizozemských vesnic až do městečka Nieuwe Niedorp. To je vybudované na systému pravidelných vodních kanálů, obklopené loukami a políčky. Nejprve jsme se marně pokoušeli dopátrat bydliště pana Etena, na jehož pozemku se nachází hromadný hrob části osádky Viléma Bufky. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se jít poradit do lékárny, jediného otevřeného obchůdku v širokém okolí. Podle získaných informací jsme se vydali po staré štěrkové silnici za městečko. Minuli jsme několik zemědělských usedlostí. Popisu paní lékárnice však neodpovídala ani jedna z budov. Jezdili jsme proto nějaký čas dost bezradně po nizozemském venkově bez vidiny možného úspěchu. Nikde nebylo živé duše. Vzdát jsme se nechtěli. Kroužili jsme s autem mezi loukami a poli a hledali kohokoliv. Až po poměrně dlouhé době jsme konečně spatřili staršího pána s paní pracující na jednom z polí. Bylo rozhodnuto. Vydal jsem se za nimi oraništěm s jasným dotazem: “Kde tady bydlí pan Eten?”. Nevím, jak na ně zapůsobil můj příchod na pole, ale nejspíše se mě trochu lekli. Možná i díky informaci, že jsme se až z Čech přijeli zeptat k nim na pole na nějakého pana Etena. Daleko větší byl však můj údiv, když se mi pán s paní představili jako manželé Etenovi, u kterých je námi hledané místo. Po chvíli hovoru o naší badatelské práci nám nabídli možnost tuto lokalitu navštívit. Paní Etenová jela naším vozem, její manžel nás doprovázel v jejich starém traktoru. V takovéto sestavě jsme po několika minutách dorazili k jedné z usedlostí, projeli dvorem a zastavili nedaleko chléva. Pak nás provedli mezi malým silem, kurníkem a hnojištěm až na konec jejich typického zemědělského dvora. Právě tam stál v dřevené ohradě asi dvoumetrový “betonový” kříž s mramorovou deskou, připomínající tragický osud pěti zde pohřbených letců.
“Letoun Wellington Mk. I, trupového označení KX-T, se zúčastnil náletu na německé Brémy. Velitelem šestičlenné osádky 311. čs. bombardovací peruti byl Vilém Bufka. Během návratu na britskou základnu byl tento stroj napaden Messetschmittem Bf 110 od II/NJG a kolem půl třetí ráno 23. června 1941 sestřelen. Hořící letoun dokázal na padáku opustit pouze V. Bufka, který byl zajat a po zbytek války vězněn v německých zajateckých táborech. Zbytek osádky zahynul v troskách stroje, který se zaryl hluboko do jedné ze zdejších měkkých pastvin za usedlostí pana C. van Etena.” Jak jsme se na místě s kolegy dozvěděli, Němci se marně pokoušeli vyzvednout trosky letounu. Nepodařilo se jim prý vyprostit ani těla našich letců. Místo proto bylo zahrnuto a zůstalo jejich společným hrobem. Nejprve bylo dlouhá léta označeno prostým dřevěným křížem, v červnu 1990 pak upraveno do současné podoby. Spolu s manželi Etenovými jsme k hrobu položili kytici růží převázanou stuhou v barvách naší národní trikolóry. Následně jsme provedli podrobnou dokumentaci tohoto poměrně atypického hrobu a pořídili zajímavé video a audio nahrávky.
Když jsme se začali po více než hodině přátelského setkání loučit, řekli nám manželé Etenovi, že údajně z letounu vyskočil i Vilém Konštacký. Ten prý utonul v Severním moři. Nikdo však tuto nepravděpodobnou hypotézu dodnes nepotvrdil. Jeho hrob by se měl nacházet v nedalekém Den Helderu. Také z tohoto důvodu naše další cesta směřovala právě tam.
Město Den Helder leží na samotném severu Nizozemska. Odtud už vedou jen trasy trajek-tů na nedaleké souostroví. Známé je i sovětskou ponorkou typu Zulu z roku 1956, ze které se stalo poměrně zajímavé muzeum. S kolegy jsme se zaměřili na detailní průzkum zdejších dvou hřbitovů. Pokoušeli jsme se potvrdit či vyvrátit domněnku o existenci hrobu Konštackého. Využili jsme při tom i hřbitovní evidenční knihy. Výsledek byl jednoznačný. Hypotéza je mylná a s jistotou lze potvrdit, že ostatky tohoto českého letce jsou spolu s jeho dalšími kolegy z osádky pohřbeny v troskách letounu v Nieuwe Niedorpu.
Vladislav Burian, KHL
Ač navigace na expedicích není mojí doménou, projeli jsme v posádce s Pavlem bez problémů řadou nizozemských vesnic až do městečka Nieuwe Niedorp. To je vybudované na systému pravidelných vodních kanálů, obklopené loukami a políčky. Nejprve jsme se marně pokoušeli dopátrat bydliště pana Etena, na jehož pozemku se nachází hromadný hrob části osádky Viléma Bufky. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se jít poradit do lékárny, jediného otevřeného obchůdku v širokém okolí. Podle získaných informací jsme se vydali po staré štěrkové silnici za městečko. Minuli jsme několik zemědělských usedlostí. Popisu paní lékárnice však neodpovídala ani jedna z budov. Jezdili jsme proto nějaký čas dost bezradně po nizozemském venkově bez vidiny možného úspěchu. Nikde nebylo živé duše. Vzdát jsme se nechtěli. Kroužili jsme s autem mezi loukami a poli a hledali kohokoliv. Až po poměrně dlouhé době jsme konečně spatřili staršího pána s paní pracující na jednom z polí. Bylo rozhodnuto. Vydal jsem se za nimi oraništěm s jasným dotazem: “Kde tady bydlí pan Eten?”. Nevím, jak na ně zapůsobil můj příchod na pole, ale nejspíše se mě trochu lekli. Možná i díky informaci, že jsme se až z Čech přijeli zeptat k nim na pole na nějakého pana Etena. Daleko větší byl však můj údiv, když se mi pán s paní představili jako manželé Etenovi, u kterých je námi hledané místo. Po chvíli hovoru o naší badatelské práci nám nabídli možnost tuto lokalitu navštívit. Paní Etenová jela naším vozem, její manžel nás doprovázel v jejich starém traktoru. V takovéto sestavě jsme po několika minutách dorazili k jedné z usedlostí, projeli dvorem a zastavili nedaleko chléva. Pak nás provedli mezi malým silem, kurníkem a hnojištěm až na konec jejich typického zemědělského dvora. Právě tam stál v dřevené ohradě asi dvoumetrový “betonový” kříž s mramorovou deskou, připomínající tragický osud pěti zde pohřbených letců.
“Letoun Wellington Mk. I, trupového označení KX-T, se zúčastnil náletu na německé Brémy. Velitelem šestičlenné osádky 311. čs. bombardovací peruti byl Vilém Bufka. Během návratu na britskou základnu byl tento stroj napaden Messetschmittem Bf 110 od II/NJG a kolem půl třetí ráno 23. června 1941 sestřelen. Hořící letoun dokázal na padáku opustit pouze V. Bufka, který byl zajat a po zbytek války vězněn v německých zajateckých táborech. Zbytek osádky zahynul v troskách stroje, který se zaryl hluboko do jedné ze zdejších měkkých pastvin za usedlostí pana C. van Etena.” Jak jsme se na místě s kolegy dozvěděli, Němci se marně pokoušeli vyzvednout trosky letounu. Nepodařilo se jim prý vyprostit ani těla našich letců. Místo proto bylo zahrnuto a zůstalo jejich společným hrobem. Nejprve bylo dlouhá léta označeno prostým dřevěným křížem, v červnu 1990 pak upraveno do současné podoby. Spolu s manželi Etenovými jsme k hrobu položili kytici růží převázanou stuhou v barvách naší národní trikolóry. Následně jsme provedli podrobnou dokumentaci tohoto poměrně atypického hrobu a pořídili zajímavé video a audio nahrávky.
Když jsme se začali po více než hodině přátelského setkání loučit, řekli nám manželé Etenovi, že údajně z letounu vyskočil i Vilém Konštacký. Ten prý utonul v Severním moři. Nikdo však tuto nepravděpodobnou hypotézu dodnes nepotvrdil. Jeho hrob by se měl nacházet v nedalekém Den Helderu. Také z tohoto důvodu naše další cesta směřovala právě tam.
Město Den Helder leží na samotném severu Nizozemska. Odtud už vedou jen trasy trajek-tů na nedaleké souostroví. Známé je i sovětskou ponorkou typu Zulu z roku 1956, ze které se stalo poměrně zajímavé muzeum. S kolegy jsme se zaměřili na detailní průzkum zdejších dvou hřbitovů. Pokoušeli jsme se potvrdit či vyvrátit domněnku o existenci hrobu Konštackého. Využili jsme při tom i hřbitovní evidenční knihy. Výsledek byl jednoznačný. Hypotéza je mylná a s jistotou lze potvrdit, že ostatky tohoto českého letce jsou spolu s jeho dalšími kolegy z osádky pohřbeny v troskách letounu v Nieuwe Niedorpu.
Vladislav Burian, KHL
Je potesujici videt, ze je o hrob stale dobre postarano. V dnesni dobe, kdy se na minulost "moc nehraje" je velmi dulezite, aby se zachovavala mista, ktera dokumentuji historii lidstva a kde se kazdy muze na chvilku zastavit a uctit pamatku tech, kteri se podileli na osvobozeni Evropy. 
