[goddart]

Ahoj clovickove,
dneska jsem nasla na www.lidovky.cz tenhle fejetonek, treba vas potesi...

Krajina růžových růží



Tuto krajinu, která ač je na mapě, už nikdy navštívit nemohu.
Je to krajina prozářená sluncem, s věčně modrou oblohou, s bzučícími mouchami, včelami a čmeláky, s kdákajícími slepicemi, kohoutím kokrháním, se sladkou mrkví a kedlubnou vydloubnutou ze záhonu, s květinami s poetickým názvem zaječí hubičky, kopretinami, zvonky a voňavými karafiátky.
Je to krajina s vyšívanou kuchařkou na zdi nad kamny, s vůní upečených vdolků, zapraženou polévkou a chleba z nedaleké pekárny, s bílými podkolenkami, sandálky, s kytkovanými šaty a mašlemi ve vlasech, s promenádním koncertem v parku, s kočárkem a panenkou, s deštivým odpolednem, kdy bylo tak útulno na všelijaké hry a snění.
Je to krajina strýců a tetiček, semílajících živé i mrtvé, s nedělními obědy s parádně prostřeným stolem, s parádní skleněnou soupravou na pivo, čerstvě přineseným z nedaleké hospody, s koupalištěm vonícím sluncem, vodou a opalovacími krémy, zelenou a červenou limonádou, křupavými tyčkami, čerstvými malinami v ušlehaném sněhu z bílků, s vůní švestek škvířících se na plotně .

Je to krajina bezpečí a lásky, bezstarostností a smutkem jen tak sladkobolným, se strachem jen z pohádkových strašidel a nadpřirozených bytostí, s pláčem nad rozbitými koleny polévanými kysličníkem nebo jódem.
Je to krajina s klásky na posečeném poli, které jsme s babičkou sbíraly pro slepice,
se zelenými lesy, ve kterých bylo plno jahod malin a ostružin a s čistou říčkou, ve které plavaly ryby.
Je to krajina růžových růží, je to krajina dětství….

autor: Naďa Dubcová