[goddart]

Proč se Holanďan nepředře a Češi nemají deprese
( skutečně neskutečná povídka )

"Hennie, mohla bys prosím Tě dneska večer pohlídat malou ", snažím se dovolat své tchýni. Jako vždy jsem po stoletém vyzvánění přepojena na záznamník... Naše Hennie, babička jí říkat nesmíme, protože to, podle jejích vlastních slov, vyvolává pocit, že už patří do starého železa, je ve své podstatě vlastně strašně hodná ženská. Když po ní nic moc nechcete a držíte se všech nepsanných rodinných pravidel, je sladká jako cukrátko....
Z myšlenek mě vytrhne naléhavé zvonění telefonu... Než se prohrabu hromadou papírů na stole, uplyne asi třicet vteřin.
" U telefonu Hennie. Zlato, víš co je dnes za den? "
" Pondělí", odpovídám zmateně a nadechuju se, abych, dnes už po páté, položila tu samou otázku.....
" Pondělí, ano, a v pondělí přece vždycky dělám velký úklid , takže vůbec nepřichází v úvahu, abych ještě večer hlídala malé dítě.... ".
( ten úklid ve skutečnosti vypadá tak, že babča si uvaří kafe, zapadne do křesla a mladá Ruska Světlana čtyři hodiny lítá jako hadr na holi...)
" Já vím, bab... Hennie, já bych tě s tím neobtěžovala, ale dnes je to fakt důležitý, šéf má něco na srdci, co nám musí sdělit, a znáš to,jak se ty jeho schůze vždycky protáhnou... a Gerard se o malou taky nemůže starat, protože musí na tenis se svým obchodním partnerem. "
"No, tak zavolej nějakou oppas od vás z okolí.... "
"Jenže všecky spolehlivý holky už dnes večer něco mají a nikoho neznámýho k ní nechci... "
" A na té schůzi opravdu musíš být? Proč vlastně v té práci pořád seš... Vždyť Gerard vydělává dost, máte velký dům, dvě auta, malá má krásné značkové oblečení, každé tři měsíce jezdíte na dovolenou... nechápu, proč s tímhle vším otročíš někde v bance... o tom by sis v Česku mohla nechat jen zdát... bla... bla... bla.... "
Povídá a povídá a mně se před očima dělá rudo ...
Pro upřesnění – jsem matka na plný úvazek, tuhle "práci" v bance jsem si vzala jen proto, abych se z toho všeho nezbláznila a abych alespoň jako pomocná administrativní pracovnice mohla uplatnit své vysokoškolské vzdělání. Gerard sice oceňuje to, že doma makám jak motorová myš a všecko běží jako na drátkách, ale jeho byznys má vždycky přednost... Když jsme se brali, byl to bezstarostný studentík s romantickou duší, co vzal zavděk jednopokojovým bytem, hlavně, že jsme tam byli spolu. Jenže pak dostudoval, založil firmu a začal mluvit v číslech a věcech, na city nějak nezbyl čas... Zatímco mi dnes ráno vesele po telefonu oznamoval, že cena akcií jeho firmy závratně stoupá a že má večer tenis s tím americkým byznysmenem , v mé hlavě už se zase rozběhly plánovací systémy....
Jak to udělat s tou schůzí, s hlídáním, s jídlem.... Teď ještě musím přestěhovat tu kancelář, to mi asi taky nikdo nepomůže, i když má přijet nějaká firma, ale ta udělá stejně jen ty velký kusy nábytku... Kolegyně už předem říká, že ty dva balíky papíru přenést nemůže, protože to nemá za a/ v popisu práce a za b/ kvůli zdravotním problémům, takže až já budu sama tahat ty těžký židle, celá kancelář na mě bude koukat a kroutit nevěřícně hlavou, proč to jako dělám... No, protože když to neudělám já, tak to tam bude stát až do soudnýho dne....
"No tak já k vám tedy večer přijedu, ale je to jen výjimečně... Benzín mě bude stát asi 20 euro, tak mi to tam prosím polož někde na stůl, já si to pak vezmu... Jsi tam ještě? "
" Ano, jsem, dobře tak já ti to nachystám. Děkuju a tot vanavond! "

Rezignovaně položím sluchátko.
Kdybych byla vychována podle holandského vzoru, tak se teď sesypu a druhý den nastoupím antidepresivní léčbu. Budu dělat hysterické scény typu, jak už to každodenní vaření opravdu nezvládám.... Budu v práci dělat jen to, co obsahuje má funkce a když mě šéf požádá, abych mu uvařila kafe, tak mu s nechápavým pohledem odvětím, že tohle ale já přece nedělám.
No jo no,ale nějak bylo, nějak bude... Aspoň mám pocit z dobře vykonané práce...
Večer příjdu domů, napustím si vanu, abych dala odpočinout svému, každodenní honičkou, zhuntovanému tělu, uvařím si ten dobrý čaj od mámy, přečtu si pár kapitol ze své oblíbené knížky... a pak příjde Gerard z práce domů, sundá kravatu, podívá se na mě tím rošťáckým pohledem a všecko bude tak, jak má být, aspoň na chvilinku....
Jo, a zítra má svítit sluníčko!

[antoninxx]

Dobry Muzes zacit psat vic...antoninxx